Jihlava „ krásy vánočního města“
Významné památky:
Kostel sv.Ignáce
Kostel sv.Jakuba Většího
Kostel Povýšení sv. Kříže
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Výklad:
Kostel svatého Ignáce z Loyoly
Jednolodní kostel se třemi páry bočních kaplí a plochým závěrem je typickou raně barokní stavbou. Bývalý kostel jezuitského řádu byl postaven v letech 1683 – 1689 italským stavitelem Jacobo Braschou. Působivou atmosféru interiéru podtrhuje rozměrná nástropní freska, zajímavý iluzivní oltář a štuková výzdoba. Pýchou kostela jsou dvě unikátní gotické plastiky – Pieta z konce 14. století, řazená do kruhu krásných českých madon a tzv. Přemyslovský kříž – socha Ukřižovaného z poloviny 14. století. Dobrá akustika chrámového prostoru a kvalitní varhany umožňují pořádání oblíbených koncertů duchovní hudby.
Kostel svatého Jakuba Většího
Jeho věže jsou zdaleka viditelnou dominantou města. Jedná se o trojlodní halový kostel s dlouhým presbyteriem a dvěma věžemi v průčelí. Stavba kostela byla zahájena před polovinou 13. století, v květnu 1257 byl kostel vysvěcen. Počátkem 14. století byla postavena severní – strážní – věž, vysoká 63 m, která slouží dnes jako vyhlídková. Přibližně o sto let později byla postavena věž jižní – zvonová. Postupně byla snížena na 54 metrů, protože se začala vyklánět od své osy. Do ní byl v roce 1563 zavěšen zvon, tradičně nazývaný „Zuzana“.Je to druhý největší zvon na Moravě – je vysoký 1,82 m a váží 7086 kg. Do obvodových zdí kostela je vsazeno několik náhrobních kamenů pocházejících ze zrušeného hřbitova. Kostel je pokladnicí uměleckých předmětů. Unikátní Pieta pochází z poloviny 14. století, překrásná socha sv. Kateřiny patří do okruhu krásných českých madon. Pozdně gotické plastiky sv. Jakuba a Boha otce jsou připisovány jihlavské řezbářské dílně. Tepaná zlacená renesanční křtitelnice byla zhotovena norimberským zlatníkem Hansem Hirtem v roce 1599. Obrazy, sochy a fresková výzdoba kaple pocházejí z doby baroka.
Vyhlídková věž svatého Jakuba
Stavba severní věže ( 63 m), která sloužila městu jako strážní, byla dokončena počátkem 14.st. O dvě století později je v historických pramenech doložena činnost věžníka a jeho dvou pomocníků – ti troubili hodiny, fanfárami vítali vzácné hosty a hlídali město před ohněm a nepřáteli. Poslední věžník opustil věž v roce 1924, kdy byla funkce věžníka zrušena. Věž byla pro veřejnost zpřístupněna v červnu 1991 v rámci oslav 555. výročí přijetí basilejských kompaktát. Ochoz je ve výšce 40 m/ 556 m n.m. a nabízí pohled do širokého okolí.
Kostel Povýšení svatého Kříže
Dominikánský kostel, sestávající z halového trojlodí s dlouhým presbyteriem, byl založen roku 1247 a budován pod vlivem francouzské gotiky. Ve 13. století byly dokončeny obvodové zdi, vstupní portál a triumfální oblouk. Zaklenutí kostela se uskutečnilo až 80. letech 14. století pod vlivem stavební hutě Petra Parléře. Svědčí o tom bohatě profilované pilíře a plaménkové kružby oken. Po požárech v 16. století byl kostel opravován v renesančním duchu. V roce 1871 byl kostel zrušen, předán armádě a ta jako kasárna a skladiště používala až do roku 1947. Tehdy provedené stavební úpravy zcela zničily unikátní prostor – na úrovni triumfálního oblouku byla vyzděna příčka, postupně snesena raně gotická klenba a zazděna raně gotická okna. Dnes slouží Československé církvi husitské. Cenným artefaktem je Pieta – pískovcová socha Jana Štursy.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Přestože je z ulice viditelná barokní fasáda, uvnitř se ukrývá jedna z nejstarších jihlavských staveb. Trojlodní bazilika s krátkou příčnou lodí a dlouhým kněžištěm byla postavena krátce po roce 1250 pod silným vlivem rakouských cisterciáckých staveb. Z nejstaršího období jsou obvodové zdi, klenby lodí a tři páry hmotných arkád. Technickou zvláštností je věž z poloviny 14. století, která nemá vlastní základy a stojí nad křížením lodí. Uvnitř kostela jsou zachovány zbytky raně gotické nástěnné výzdoby, pozdně gotické jsou tři plastiky světic, z počátku 15. století pochází freska „ Přepadení Jihlavy“ zachycující skutečnou událost, která se významně zapsala do dějin města. Od poslední třetiny 18. století byl chrám známým centrem instrumentální a vokální tvorby.