Jdi na obsah Jdi na menu
 


Opakování – přehled literatury:

1.      Co je literatura?

2.      Jak se rozděluje?

3.      Jak musíme literaturu zpracovávat?

4.      Jakým způsobem byla literatura zapisována?

5.      Jaký nejstarší spis je znám?

6.      Vysvětli pojem egyptská literatura?

7.      Antická literatura se dělí na řeckou a římskou, jaké znáš autory?

Kontrola dú

 

Literatura

Písemnictví je soubor veškerých písmem zaznamenaných spisů --- určitého národa, určité epochy, celého lidstva. Zachycují nejrůznější obory lidské společnosti ( věda, technika, náboženství) . Každé literární dílo je jazykovým prostředkem

Způsoby zápisu či záznamu:

Rukopis

Tisk

Gramofonová deska

Ústní podání

Dělení literatury:

a) próza

b) poezie

c) drama

Složky literárního díla:

Plán jazykový --- znalost gramatiky, mluvnice

Plán tematický --- obsah samotného díla

Plán kompoziční --- obsah díla: prostředky – používané autorem.

 Dějiny literatury

Sumerská literatura : Epos o Gilgemašovi ( 1700 př.n.l.)

Je považován za nejstarší dílo světové literatury. Hrdinou se stal bájný král města Uruk a jeho přítel, polodivoký člověk Enkidu. Prožívají spolu řadu dobrodružství při cestě za nesmrtelností.

Straroegyptská literatura

Vzniká nové písmo -  hieroglyfické  ( fr. Champollion – rozluštil písmo, kterým byly popsány stěny zádušních místností)

Vlastní životopis Sinuhetův – popis vlastního života

Texty pyramid

Kniha mrtvých – soubor náboženských textů – rady zemřelému ( co by měl dělat po smrti)děj→nástroj děje učení jako hromada učebnic, krmení jako krmivo

Antická literatura

Písemnictví starověkého Řecka a Říma.

Položila základy evropské kultuře

Základní princip : úcta k svobodnému člověku

Životním programem kalokaghátia ( soulad duševní a fyzické krásy)

 Homér – básník, jehož jméno je spojováno s autorstvím nejstarších dochovaných slovesných památekDílo: Odyssea – vypravuje o desetiletém bloudění ithackého krále Odyssea a jeho návratu do rodné země.

Attická literatura

Sofokles

Král Oidipus

Stal se vzorem osudové tragédie, Théby trpí za zločiny nevědomky spáchané Oidipem ( vražda otce a incest s matkou)

Oidipus se oslepí, aby neviděl následky hrůz, jichž se dopustil.

Římská literatura

Archaické období

 

Plautus – Komedie o hrnci ( čerpá náměty z obyčejného života)

Klasické období

Marcus Tullius Cicero  - řečník

 Publius Vergilius Maro

Lyricko – epický básník, náměty vybíral z vesnického prostředí, miloval rodnou zemi       - Aeneas trójský hrdina Aeneus po dobytí Tróje a po dlouhém bloudění přistál v Itálii. Praotec rodu Augustova¨

Publius Ovidius Naso – Umění milovat

Středověká literatura

Evropská

476 – zánik říše římské znamenal i rozdělení kultury a vzdělanosti

literatura náboženská

 Bible – se skládá ze Starého a Nového zákona

 

Písemnictví staroslověnské

Pronikání křesťanství , příchod dvou věrozvěstů, kteří přinesli na Velkou Moravu písmo a řeč ( hlaholici, staroslověnštinu).

Proglas – přemluva k evangeliu, nejstarší dochovaná památka

Život Konstantina, Život Metoděje – popis životních poutí obou věrozvěstů, jejich mise.

Latinská literatura u nás

Kosmas – autor česky psané kroniky, která popisuje dějiny českého národa od počátků až po Kosmasovy zážitky.

Kronika – literární žánr, popis jednotlivých událostí v chronologickém sledu

Literatura 14.st.

 

Alexandreis – neznámý šlechtic oslavoval ideál panovníka. Domníval se, že nejlepším panovníkem je Alexandr Veliký.

Ideál panovníka – vše vyobrazeno v domácím prostředí

Dalimilova kronika – nejstarší česky psaná literatura, autor neznámý, děj zachycuje nejstarší dějiny českého národa

 

 

 

Legendy ( z latiny, co má být čteno) – veršovaný nebo prozaický útvar náboženské středověké epiky ( život světců)

Legenda o sv. Prokopu

 Literatura husitská

Mistr Jan Hus

Narodil se v Husinci u Prachatic, v chudé rodině

Studoval a stal se knězem

Později rektorem na pražské univerzitě

Vystupoval proti odpustkům, hájil pravdu

Snažil se vystoupit proti rozmařilosti i v samotné církvi

 Knížky o svatokupectví

 Dcerka

 

 Renesance

 návrat k antice ( ideál Řecka – kalokaghátia – soulad duševní a fyzické krásy)

znovuobrození, obnovení – zájem se soustřeďuje na člověka, náboženská představa o splynutí jedince s božstvem

humanismus – myšlenkový směr založen na lidské důstojnosti, svobodném rozvoji osobnosti, zaměřen proti feudalismu

dobou přírodních, astronomických objevů – Ján Jesenius, Mikuláš Koperník, Galileo Galilei, Kryštof Kolumbus…)

Italská literatura

Dante Alighieri ( 1265 – 1321)

Pocházel z Florencie

Za odpor proti světské a církevní moci odsouzen do vyhnanství na smrt

Láska k předčasně zemřelé Beatrici

Dílo:

Božská komedie – skládá se ze tří částí :

Tři části : a) Peklo

     b) Očistec

     c) Ráj

Obsah: Básník líčí pomyslnou cestu podsvětím, je doprovázen římským básníkem Vergiliem ( Peklo, Očistec) – ztělesnění božského rozumu dokonalosti a nadpozemské dokonalosti, poté Beatricí ( Ráj), v závěru je průvodcem svatá Bernard. Setkává se s řadou svých přátel i odpůrců, s historickými a mytologickými postavami. Básník netají lásku k vlasti.

 Anglická literatura

Christopher Marlowe ( 1564 – 1593)

Dramatik, básník – hry zobrazují titánské hrdiny, které hubí jejich vlastní ctižádost a vášnivost

 William Shakespeare ( 1564 – 1616)

herec, dramatik, závěr života prožil v rodném Stratfordu nad Avonou – 37 her ( uvádí se, že napsal 39 – 40)

typickým veršem – blankvers

překlady do češtiny: J.V.Sládek

dílo : Romeo a Julie

 Jan Blahoslav

Narodil se v Přerově

Stal se biskupem jednoty bratrské

 

 

Filipika proti misomusům ( nepřátelům učení)

-         potřeba vyššího vzdělání

 

 Obrazek

 

 

 

 

 

 

 

 

Personifikace (zosobnění) je termín se dvěma významy. V rámci literatury se tak označuje připisování lidských vlastností neživým věcem či nižším organismům (např. stromy šeptají). Některé vlastnosti jsou však reálně dány a většinou se i běžně používají a to ve všech lit. i stylistických útvarech (např. chytrá liška). I zde se v literárních pojmech zpravidla hovoří o personifikaci, byť liška v jistém smyslu chytrá skutečně je (v rámci zvířat). Personifikace je považována za druh metafory.

Pojem personifikace je zároveň též vykládán jako zosobnění, tj. vybrání určitého jevu, instituce či osoby za typického či velmi výrazného představitele či symbol čehokoliv. Například komunismus je pro řadu lidí zosobněním zla - představuje pro ně zlo v čiré podobě či je prostě nutně zlem. Takovéto užití personifikace může vycházet z velmi subjektivních měřítek, kdy je tento náhled sdílený pouze jednotlivci či skupinou, nebo může jít o obecně přijímanou personifikaci.

Existují i zosobnění jevů či institucí v podobě nějaké imaginární postavy, která je má symbolizovat. Příkladem obecně rozšířené personifikace tohoto typu je zobrazování spravedlnosti jakožto ženy se zavázanýma očima a mečem v jedné a váhami v druhé ruce (i když zde mohou být spory o to, proč má oči zavázané), strýčka Sama coby Americké armády, dvojhlavého orla coby symbolu Ruska a podobně.

  • děj→místo děje: práce, učení jako učiliště, zatáčka, vjezd
  • činnost (povolání)→místo jeho výkonu: vazačství, řeznictví
  • děj→výsledek děje: diplomová práce, požehnání
  • vlastnost→její projev bohatství, pozornost jako dárek, milost jako být milý konkrétním činem, pedofilie původně láska k dětem, po přenosu souložení s dětmi nebo prohlížení dětské pornografie
  • činnost→funkce nebo status: cestující, pracující, rodič
  • děj→konkrétní způsob jeho provedení: například volby jako procedura s hlasovacími lístky, vzdělávání jako školní výuka, milost jako právní akt vládce
  • nádoba→obsah: snědl celý talíř, dám si ještě sklenici, ovocný pohár
  • měřidlo→míra vysoký šest stop, rychlost pět uzlů
  • místo→obyvatelé nebo přítomní země truchlí, stadion jásá
  • místo→orgán moci Německo kapitulovalo, Praha to neschválila
  • vědecký obor→předmět jeho zájmu: tento výrobek škodí ekologii, toto slovo má zajímavou etymologii
  • symboly: bojovat za kalich (za myšlenku husitství), s tebou je kříž (trápení

     

    Renesance : Dante Alighieri -13/14 . st. - Božská komedie

    William Shakespeare - 16/17 st.-  Romeo a Julie

    Baroko      : John Milton  - 17/18. st.- Ztracený ráj

    Jan Ámos Komenský – 16/17. st. – Labyrint světa a ráj srdce

    Klasicismus     : Moliere – 17/18. st. – Lakomec

    Romantismus   : Victor Hugo – 19.st. – Chrám Matky boží v Paříži

    Národní obrození :Josef Dobrovský – 18/19. st. – Zevrubná mluvnice českého jazyka

    Karel Havlíček Borovský – 19.st. – Tyrolské elegie

    Božena Němcová – 19. st. – Babička

    Realismus         : Honoré de Balzac – 18/19. st. – Otec Gorily

    Májovci            : Jan Neruda – 19.st. – Malostranské povídky

    Vítězslav Hálek – 19.st. – Muzikantská Liduška

    Nihilismus ( rozpad dosavadních hodnot)

     impresionosmus  ( směr založen na okamžiku)

    Charles Baudelaire – 19.st. – Květy zla

    Paul Verlaine – 19.st. – Moudrost

    Jean Arthur Rimbaud – 19.st. – Iluminace

     

     

    Renesance : Dante Alighieri -13/14 . st. - Božská komedie

    William Shakespeare - 16/17 st.-  Romeo a Julie

    Baroko      : John Milton  - 17/18. st.- Ztracený ráj

    Jan Ámos Komenský – 16/17. st. – Labyrint světa a ráj srdce

    Klasicismus     : Moliere – 17/18. st. – Lakomec

    Romantismus   : Victor Hugo – 19.st. – Chrám Matky boží v Paříži

    Národní obrození :Josef Dobrovský – 18/19. st. – Zevrubná mluvnice českého jazyka

    Karel Havlíček Borovský – 19.st. – Tyrolské elegie

    Božena Němcová – 19. st. – Babička

    Realismus         : Honoré de Balzac – 18/19. st. – Otec Gorily

    Májovci            : Jan Neruda – 19.st. – Malostranské povídky

    Vítězslav Hálek – 19.st. – Muzikantská Liduška

    Nihilismus ( rozpad dosavadních hodnot)

     impresionosmus  ( směr založen na okamžiku)

    Charles Baudelaire – 19.st. – Květy zla

    Paul Verlaine – 19.st. – Moudrost

    Jean Arthur Rimbaud – 19.st. – Iluminace

     

     

     

    Obrazek 

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

    Bohatý rým

  • Bohatý rým obsahuje shodu opěrných souhlásek před přízvučnou samohláskou. Rým bez této shody se nazývá postačující.

  • Epiforický rým

  • U epiforického rýmu (též nazývaného identický) se slovo rýmuje samo sebou.

    Vlahý a běloučký byl prs.
    A celá bílá byla kočka.
    Prs dráždil kočku, takže kočka
    sekala drápkem onen prs.

    (Charles Crosford, přeložil Vladimír Holan)

    Grafický rým

    U grafického rýmu (též nazývaného optický či vizuální) se rýmuje jen písemná podoba verše, slova se však obvykle vyslovují rozdílným způsobem. Tento rým se v češtině příliš nevyskytuje, v jiných jazycích (např. v angličtině) je poměrně hojný.

    Our God, our help in ages past,
    Our hope for years to come,
    Our shelter from the stormy blast,
    And our eternal home.

    (Isaac Watts)

    Lámaný rým

    U lámaného rýmu je zvuková shoda slabik vytvořena rozdělením slov na konci jednoho verše a převedením druhé slovní části na začátek verše následujícího.

    Vlak hvízdající melodi-
    cky, to je námět pro ódy.
    Vlak hvízdající jako špačí-
    ček na sonet co námět stačí.

    (Raymond Queneau, přeložili Bohumila Grögrová a Josef Hiršál)

    Obkročný rým

    V obkročném rýmu se rýmuje první verš se čtvrtým a druhý se třetím (schéma abba).

    Nic, tato pěna, cudný rým,
    jen, abych vytkl hlavní body,
    tak mizí střemhlav na dně vody
    houf sirén, jenž si ztropil šprým.

    (Stéphane Mallarmé, přeložil Vítězslav Nezval)

    Sdružený rým

    Jako sdružený rým se označuje shoda slabik na konci dvou sousedních veršů, odpovídajícím schématem je aabbcc.

    Velké, širé, rodné lány,
    jak jste krásny na vše strany,
    od souvratě ku souvrati
    jak vás dnes to slunko zlatí!

    (Josef Václav Sládek: Velké, širé, rodné lány)

    Střídavý rým

    Střídavý rým používá shodu slabik na konci prvního a třetího a druhého a čtvrtého verše, takže mu odpovídá schéma abab.

    Ne, očima tě nemůžu mít rád,
    když vidí na tobě jen samé chyby;
    to moje duše chce tě milovat –

     

     

     

     

     

    Obsah ukázky z čítanky

    Mimočítanková četba

     Obrazek

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

    Čtení z čítanky

    Obrazek

     

     

     

     

     

     

     

     

     

    Skupinová práce:

    H.CH.Anderson : Císařovy nové šaty

    1. situace – uvedení do děje

    a)      děti volně procházejí po třídě, na smluvené znamení se zastaví v pocitu šatů

    b)      ( vciťování) – např. ředitelské sako, plesové šaty, plavky pro miss, roztrhané džíny po vandru, šaty visící na strašáku v poli…

    c)      ranní audience u císaře

    d)      četba pohádky od začátku až ke slovům .. císař je v šatně

    e)      Jaké rádce asi měl takový císař? O čem se nechával informovat, co ho zajímalo? Jak to jednotliví rádci respektovali? Dokázali myslet také na zájmy země, nebo se císaři zcela podřizovali, aby neztratili jeho přízeň a své postavení?

    f)        Příprava ranní audience u císaře, rozdělení rolí: osobní tajemník ( připravuje denní rozvrh( ministr vnitra ( informuje o situaci v zemi) ministr zahraničí ( informuje o zahraničních vztazích) ministr školství

    g)      Tvorba reklamy – jednou přišli dva podvodníci

     Obrazek

    Sebehodnocení:
    Jak jsem se zapojoval do hodiny?

    Uměl jsem odpovědět na dané otázky?

    Pochopil jsem všechny souvislosti?

    Proč musím umět správně a jasně hovořit na dané téma?

    Epanastrofa (z řeckého epanastrofé - obrácení) nebo také palilogie (z řeckého palillogiá - opakování řečeného) je básnická figura, která je založena na opakování stejného slova či slovních spojení na konci jednoho a na začátku následující ho verše. Používá se rovněž v rétorice.

    Já neznám jména květin
    v záplavě zeleně,
    jsem očarován před tím
    a co mi po jméně.
    A co mi po jméně,
    jen klidně ulehni si
    tu na mém rameně,
    ať dech tvůj s mým se smísí.
    Ať dech tvůj s mým se smísí,
    jak voní mi tvá pleť!
    Ten parfém v Paříži si
    nemohu vymyslet.
  • týkající se tvaru – zub pily
  • týkající se rozsahu – kapka štěstí
  • týkající se funkce – hlava rodiny
  • týkající se místa – čelo postele

    Metafora (z řeckého μεταφέρειν – metaférein, přenos) je jazyková a rétorická konstrukce spočívající v přenášení významu na základě vnější podobnosti.

  •  
     

     

    Poslední fotografie



    Archiv

    Kalendář
    << listopad / 2017 >>

     
     

     

    Z DALŠÍCH WEBŮ

    REKLAMA