Myšlení, řeč, jazyk
Myšlení, řeč, jazyk
Myšlení –
Myšlenky, vzpomínky, přání
-vyjadřujeme prostřednictvím jazyka
metody myšlení
analýza – rozklad celku na dílčí složky, pojmenování druhů a jednotlivin
např. podstatnými jmény obecnými ( pes, kámen), vlastními ( Labe, Eva). Konkrétními ( tužka) abstraktními (pocit), přídavnými jmény (pevný), slovesy ( číst)
syntéza – opak analýzy, shrnutí, sjednocování, nalézaní vztahů mezi složkami
ty se vyjadřují pády jmen, předložkovými vazbami, spojkami
původce děje, konatel – nejčastěji 1. pádem, cíl děje – nejčastěji 4.pádem,
prostředek – 7. pádem ( dopis napsal tužkou)
vztahy místní, časové ( předložkami – na stole, za války), příčinné ( předložkami – pro nemoc, spojkami – protože)
způsobové ( příslovci – vytrvale, spojkami- jako pes)
podmínkové ( spojkami: kdyby, jestliže, -li)
rozdílnost ( na rozdíl, zatímco, kdežto)
nesoulad ( ale, avšak; ačkoli, třebaže)
nejistota ( asi, zdá se, zřejmě, snad, možná)
jistota ( určitě, nepochybně; vím, jsem přesvědčen)
zřetel ( pokud jde, vzhledem k, z hlediska
zpřesňování ( spíše, přesněji, tj., a to)
zobecnění ( každý, vždy, všechen)
abstrakce ( zobecnění ) – pojmy vznikají z jednotlivin ( všude, myšlení, tíha)
Řeč
-schopnost člověka artikulovanými ( článkovanými) zvuky vyjadřovat obsah vědomí, vytvářet promluvu ( konkrétní využití jazyka)
komunikativní ( dorozumívací, sdělovací-základní)
myšlenkovou – nástroj myšlení, podklad pro vytváření představ a pojmů
expresivní ( výrazovou) – k vyjadřování citů, přání
apelovou ( výzvovou) – působení na ostatní
estetickou – krása řeči, její umělecké využití
dorozumívání řečí – mezilidská ( sociální) komunikace – vytváření jazykových projevů a jejich chápání
složky komunikačního procesu
mluvčí (pisatel) a posluchač ( čtenář)
jazykový systém, který oba ovládají ( zvukové a grafické značky)
vytvářejí promluv mluvčím – kódování informace
promluvy jako výsledek procesu kódování informace, dešifrování
předpoklad dorozumívání – znalost jazykového systému a dovednost prakticky ho používat
jazyk- systém ( soustava) konvenčních ( ustálených) znaků a pravidel jejich užívání
jazyk národní – společný pro celý národní kolektiv ( národní jazyk Čechů je čeština)
jazyk mateřský – poznáváme ho zvláště z úst své matky- jazyk nejbližšího okolí
znak – nositel informace
jazykový znak – zvuková nebo grafická značka, která vyjadřuje určitou část skutečnosti nebo obsahu mysli
jazyky
a) přirozené ( lidské) – nejdokonalejší prostředek dorozumívání, mají zvukovou ( hláskovou) podobu, optickou ( grafickou)
b) umělé – znaková řeč, vlajkové – světelné signály, systém znaků matematických, fyzikálních, chemických
esperanto, ido, programovací jazyky, latinská terminologie, desetinná soustava