realistické drama
Realistické drama
Charakteristika:
Ladislav Stroupežnický (1850 – 1892)
- Veselohra
- Naši furianti – příběh popisuje naši vesnici v 19.století, jedná se o jihočeskou vesnici, zápletka se týká sporu: Kdo bude ponocný. Ve vesnici se vytvoří dva tábory, které spolu soupeří, a každý chce prosadit svého kandidáta.
- Autor ironicky popisuje situaci na vesnici, především vztahy mezi lidmi, složité charaktery postav, jejich furianství ( starosta obce Dubský, nejbohatší sedlák, švec Habršperk a voják Bláha)
- Poznali svět a řeší jistou situaci pomocí životní moudrosti.
Ladislav Stroupežnický
Ladislav Stroupežnický
Ladislav Stroupežnický (6. ledna 1850 Cerhonice – 11. srpna 1892 Praha) byl český dramatik a dramaturg Národního divadla.
Stroupežnický neměl žádné literární vzdělání. Absolvoval pouze dvě třídy reálky v Písku a poté musel pomáhat na rodinném statku. Tam se zakrátko při práci postřelil a následkem toho měl natrvalo zohavený obličej.
Brzy po nehodě se přestěhoval do Prahy, kde přispíval do několika časopisů. Nejprve se snažil prosadit jako humorista. V tomto období pracoval v pojišťovně.
Od roku 1882 do své smrti působil jako dramaturg Národního divadla.
Naši furianti – odehrává se
-
Gabriela Preissová
(1862-1946)
-Gabriela Preissová
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gabriela Preissová, pseudonym Matylda Dumontová, (23. března 1862 – 27. března 1946) byla česká spisovatelka, představitelka realismu a dramaturgyně Národního divadla.
Narodila se v Kutné Hoře, její rodina se brzy přestěhovala na Moravské Slovácko. V letech 1871–1874 byla dána na vychování do Prahy, poté odešla do Hodonína, kde se roku 1880 vdala a brzy na to se přestěhovala do Prahy.
[editovat] Dílo
Hlavním tématem v jejích dílech je vesnická tragédie, hlavní postavou bývá žena. Ve svých dílech kritizuje vliv majetku a peněz.
Čeledín a dcera ze statku
Ideály
Obrázky ze Slovácka
Nové obrázky a črty
Když hvězdy padaly
Talmové zlato
Porosené pavučiny
Co vyprávěl život
Její pastorkyňa – zhudebněna Leošem Janáčkem, tragedie ze Slovácka. Mladá žena čeká nemanželské dítě a její matka toto dítě zabije, aby se mohla nevlastní dcera výhodně vdát. Vše je ale prozrazeno.
Gazdina roba – zhudebněna J. B. Foersterem, hrdinka je venkovská švadlenka Eva. Odchází se svým milencem do Rakouska od svého manžela. Potom se utopí.
Podvečerní selanky
Cestou za štěstím
Česká literatura v letech 1815–1918
Její pastorkyňa je drama Gabriely Preissové a také mnohem známější opera Leoše Janáčka, jejíž libreto skladatel vytvořil úpravou (zkrácením) tohoto dramatu. V zahraničí je opera zpravidla uváděna pod názvem Jenůfa.
[editovat] Historie vzniku
Hra Preissové měla premiéru 9. listopadu 1890. Na rozdíl od předchozí autorčiny hry Gazdina roba neměla příliš velký úspěch. Přesto byla uvedena ještě v Brně, kde se s ní seznámil i Janáček. Po pozdějších úspěších opery Preissová v letech drama 1929-1930 přepsala do podoby románu.
V roce 1893 Janáček požádal autorku o svolení dílo zhudebnit. Ač autorka zpočátku nesouhlasila, Janáček do roku 1895 hru zkrátil do podoby libreta. Zvláštností je, že zachoval prozaickou formu, čímž se stal jedním z průkopníků opery zpívané v próze. Místo veršů si v libretu vypomáhá častým opakováním motivů a vět.
Na vlastní opeře pracoval několik let a práci dokončil až 18. ledna 1903. Národní divadlo v Praze operu odmítlo. Šéfdirigentem byl Karel Kovařovic, který měl s Janáčkem osobní rozepře. Proto byla opera nastudována v Brně a premiéra byla 21. ledna 1904 v Divadle na Veveří. Opera sklidila obrovský úspěch. V pražském Národním divadle byla uvedena až v roce 1916 a po úpravách Janáčka i Kovařovice. Sklidila opět úspěch. Poté byla nastudována ve Vídni (1918) a dalších metropolích. Dnes patří k repertoáru mnoha světových oper.
Drama se odehrává ve mlýně, kde žije Kostelnička se svou schovankou (pastorkyní) Jenůfou.
V prvním dějství se Jenůfin snoubebec Števa se vrací z odvodu - neodvedený, ale opilý. Kostelnička prohlásí, že si Jenůfu smí vzít jen tehdy, pokud se rok neopije. Števův bratr Laco, který Jenůfu miluje, zraní ze žárlivosti po vyslechnutí Števova opileckého vyznání Jenůfě tvář.
Ve druhém dějství ukrývá Kostelnička těhotnou Jenůfu. Snaží se přemluvit Števa, aby si Jenůfu s dítětem, které je jeho, vzal. Ten odmítá. Laco Jenůfu miluje, a chce si ji vzít. Kostelnička dítě utopí a Jenůfě i Lacovi namlouvá, že zemřelo v době Jenůfčiny nemoci.
Ve třetím dějství se chystá svatba Jenůfy s Lacem. Lidé ale objeví v ledu zamrzlé dítě a Kostelnička se přiznává k hrůznému činu. Kostelnička je zatčena, Jenůfa jí však odpouští a s Lacem odcházejí vstříc nejisté budoucnosti.
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Jej%C3%AD_pastorky%C5%88a_%28Jan%C3%A1%C4%8Dek%29“