Kubofuturismus - Rusko
Rusko
Vladimir Vladimirovič Majakovskij (1893-1930)
19.7.1893 Bagdady – 14.4. 1930 Moskva)
Narodil se v Gruzii v rodině lesníka. Po otcově smrti se rodina přestěhovala do Moskvy. Od chlapeckých dob se účastnil politiky jako sociální demokrat. V 15 letech byl vězněn, a pak ještě dvakrát.Po návratu z vězení se věnuje umění (studoval Školu malířství, sochařství a architektury). Po vyloučení ze školy se věnuje literatuře. Důvodem vyloučení byla propagace moderního umění. Stal se spoluautorem futuristického manifestu, spoluzakladatelem avantgardního umění.
Byl básníkem, dramatikem, satirikem, malířem, filmovým scénáristou, hercem i publicistou.
Propagoval VŘSR
Rád cestoval : USA, Jižní Amerika, Francie, Německo, Španělsko, Československo.
Svůj život ukončil sebevraždou.
Podílel se na futuristickém sborníku: Políček, Já.
Monodrama: Vladimir Majakovskij
Oblak v kalhotách
– hra znaků, pojmů, sociální a meditativní obsah. Romantický titanismus vzpoury lyrického hrdiny se odehrává v hlouby jeho duše. Zakrývají ho hluboké milostné city a sociální ladění.
Poema:
Flétna páteř
Vojna a svět
Člověk – soucit básníka s tyranií, myšlenka odpovědnosti za osud lidstva, řada děl oslavující revoluci
Veršovaná dramatická poema – Mysterie-buffa
Báseň – Levý pochod
Poema
150 000 000
Oslavný epos
– V.I.Lenin – rozsáhlý příběh o kritickém pozorovateli společnosti – sám spisovatel
Groteskně ladil satirické komedie v Mejercholdově divadle
Štěnice, Horká lázeň
Velemir Chlebnikov ( Viktor Vladimirovič Chlebnikov)
9.11.1885-28.6.1922
spolutvůrce futurismu, reformátor básnického jazyka
Pocházel z intelektuální rodiny. Po studiích matematiky a zoologie na univerzitě v Kazani studoval slovanskou filologii na univerzitě v Petrohradě a cele se věnoval literatuře. Vedl bizardní život bezstarostného tuláka, těžce snášel za války povolání do vojenské služby. Ve VŘSR spatřoval cestu k nové společnosti. S Rudou armádou se zúčastnil tažení na Teherán a na zpáteční cestě na následky sněti zemřel.
Prošel kroužkem symbolistů, přešel do opozice do tábora futuristů, byl teoretikem kubofuturismu. Výrazně se zaměřil na práci s jazykem a veršem – např. v básni
Zakletí smíchem 1910 – využil různých předpon, přípon, koncovek ve spojení se slovem smích. Experimentoval s jazykem, vytvořil slovo zaum, tj. univerzální světový jazyk v budoucnu, do svého hledání zapojil vedle poezie i matematiku, fyziku a astronomii. Ze syntézy poezie a vědy došel k teorii ovládnutí číselného základního zákona času, podle které lze předvídat budoucí události.
Své teorie vyložil v dílech:
Učitel a žák 1912
Náš základ 1919
Ve své tvorbě vycházel z ruského folkloru a slovanské mytologie –Lesní žínka1911
Šaman a Venuše 1912
Výraznou linií jeho tvorby je utopismus
Apokalyptické poemě Jeřáb 1910 – zobrazuje zánik dosavadní generace
Tvorba marťanů, Stát času – představují ideální platonský stát „ stát času“ s ideální vládou 317 ( základní magické číslo lidstva) nejkvalitnějších občanů
Poema Ladomir – vize budoucího harmonického světa založeného na sblížení techniky s přírodou v jednotě člověka a přírody tak, jak tomu bylo v mytických dobách.
Čmáranice po nebi – experiment lyrické poezie – útržky, manifesty
Poetika se vyznačuje novými typy rýmů, intonační verš, svérázné metafory. Experimentuje s využitím slova – fonetického, tvaroslovného, významového, Oživuje archaismy ( kasanka – zástěrka, ohnivo – křesadlo), novotvary vidokruh.
Absurdita války ( prožil, hladověl, 2x prodělal tyfus, vězněn bělogvardějci i rudoarmějci)