Jdi na obsah Jdi na menu
 


Souvětí souřadné

13. 1. 2008

Souvětí – spojení několika vět

Souřadné souvětí:

Skládá se minimálně z dvou vět hlavních

Věty hlavní mohou být rozvité jednou nebo několika vedlejšími větami

Jednotlivé věty oddělujeme čárkou, nejsou-li spojeny spojkami a,i,ani, nebo s významem slučovacím

Významový poměr mezi souřadně spojenými větami:

Slučovací

věty jsou významově i mluvnicky rovnocenné

a,i,ani,přitom,rovněž,též,pak,potom,nakonec,i – i, ani – ani, jednak – jednak, hned – hned, zčásti – zčásti

 

 

NEJDŘÍV SPADLO JEN NĚKOLIK KAPEK, POTOM SE SPUSTIL LIJÁK.Hned se smála,hned zase brečela.

stupňovací

Druhá věta je zpravidla obsahově závažnější než první ( zesiluje, stupňuje význam)

Nejen – ale, nejen – ale, dokonce – i, ba ani, nejen že, nýbrž i , nadto

Nejenže sis nenapsal domácí úkol, ale ani ses nenaučil. On nás zklamal, ba přímo podvedl.

odporovací

Obsahy vět se stavějí proti sobě ( věta předchozí je popírána)

Ale, avšak, však, nýbrž, leč,jenže, naopak, jenomže, nicméně, zato však, ale také, ale pouze, ale ani, sice – ale, jistě – ale

Dlouhé vlasy jí padaly do čela, ale dívka si jich nevšímala. Nemrzelo, naopak mírně oteplilo.

vylučovací

Obsahy vět se navzájem vylučují

Buď – nebo, jinak, nebo, anebo, či, jinak, zdali – či

Buď půjdeš k doktorovi, nebo do školy.

Důvodový(příčinný)

Druhá věta vyjadřuje příčinu (důvod) první věty

Neboť, vždy’t, totiž, však také

Musíš se teple obléct, vždyť už je tam zima.

důsledkový

Druhá věta vyjadřuje důsledek obsahu první věty

A proto, a tedy, a tak

Schylovalo se k dešti, a proto jsme pospíchali domů.

Čárka ve větě jednoduché a v souvětí

a)      několikanásobné větné členy, nejsou-li spojeny spojkami a, i, ani, nebo ve významu slučovacím

b)      větné členy, které jsou spojeny spojkami a,i,ani,nebo,či s jiným významem než slučovacím, větné členy v poměru odporovacím, stupňovacím, vylučovacím, důsledkovém

c)      oslovení může stát na začátku věty, uprostřed i na jejím konci, s větou obsahově souvisí, ale není jejím větným členem

d)      citoslovce – obvykle není větným členem, stojí buď samostatně, nebo bývá oddělen čárkou

e)      samostatný větný člen  je z nějaké příčiny postaven mimo větu ( např. pro zdůraznění, citové zabarvení) – před ni nebo za ni, uvnitř věty je na jeho místě obvykle zájmeno ten, ta, to nebo příslovce tam, tehdy

f)        vsuvka, tj. větu nebo slovní výraz, který s větou nějak obsahově souvisí, ale není do ní mluvnicky začleněn, nejčastěji jde o poznámku k obsahu věty

g)      volný přívlastek je rozvitý shodný přívlastek volně připojený za podstatné jméno, můžeme jej vynechat, aniž porušíme význam věty

volný přístavek, tj. volně připojený přívlastek shodný, jehož jméno, obvykle zpřesňuje, či blíže vysvětluje řídící větný člen

Čárkou neoddělujeme:

a)      několikanásobné větné členy spojené spojkami: a,i, ani, Nemá to ani hlavu ani patu.

b)      Členy ustálených spojení Držel se zuby nehty. Sliboval mu hory doly. Šel křížem krážem. Široko daleko nebylo živáčka.

c)      Mezi různými předměty v samostatných skladebních dvojicích Půjčil spolužačce sešit. Přinesl mamince nákup.

d)      Postupně rozvíjející přívlastky – známý hudební skladatel, střední odborné učiliště

e)      Těsné přívlastky – Děti chodící do keramického kroužku zůstanou ve třídě.

f)        Stejnorodá příslovečná určení, která nejsou souřadně spojena – Přijdu zítra ráno. Odjel včera večer.

g)      Větné členy spojené přirovnávacími spojkami jako, jakožto, než   Je mladší než já. Je štíhlá jako proutek.

h)      Citoslovce mající platnost větného členu Vajíčko křáp na zem.

i)        Spojení se spojkami aneb, čili, neboli, Prase aneb jak jsme chovali domácí zvíře, předmět čili atribut, synonymum neboli slovo souznačné

j)        Pozdrav od oslovení v dopise – Ahoj Petro, jak se máš…Ahoj mami!

 

 
 

 

Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< květen / 2019 >>