Jdi na obsah Jdi na menu
 


cvičení a nová látka - zájmena

27. 12. 2007

Opakování přídavných jmen:

1.      Spojení převeďte do 1.pádu čísla množného:

Starý ruský mistr, mladý francouzský šlechtic, dobrý kroměřížský starosta, mladý africký domorodec, droboučký plachý koloušek, známý brazilský fotbalista, chrabrý turecký voják,

2.      Přídavná jména užijte vhodně ve 2. nebo 3. stupni:

Výsledkem zkoušky si nejsem zrovna (jistý 3). Po tvém výkladu je mi ti stále (nejasný 2). Známku z češtiny jsem neměl (špatný 3) z naší třídy. Katka je (vysoká 3). Severka je ( jasná 3).

3.      Vytvořte z podstatných jmen jména přídavná:

Francouz, Rus, Čech, Kroměříž, Afrika, Brazílie, Turecko, husita, dítě, Němec, Norsko, Přibyslav, Ostrava, Moskva, Zbraslav, Labe, Soběslav, Kouřim

 

 

Zájmena

Zájmena zastupují podstatná jména či přídavná jména. Tedy naznačují neurčitou věc, osobu či zvíře, případně na ně odkazuje nebo vyjadřuje nějaký vztah k nim.

Skloňují se, můžeme u nich určit mluvnické kategorie rodu, čísla a pádu.

 

Zájmena mohou plnit funkci větných členů ( např. mohou být podmětem – On už mě nemá rád., předmětem – Obešli jsme se bez něho., přívlastkem shodným – Můj otec byl včera doma., součástí přísudku jmenného se sponou - Ona není taková.)

 

Rozdělujeme podle toho, zda vyjadřují  mluvnickou kategorii rodu:

a)      bezrodá – nevyjadřují mluvnickou kategorii rodu: já, ty, my, vy, se

b)      rodová – obvykle mají zvláštní tvary pro rod mužský, ženský, střední: on- ona – ono, ten, ta, to

 

Podle významu dělíme zájmena na několik druhů:

1.      osobní – odkazují k účastníkům komunikace : já, ty, on, my, vy, oni, se

2.      přivlastňovací – přivlastňují různým mluvnickým osobám – můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj

3.      ukazovací – ukazuje na určitou osobu, zvíře, věc: ten, ta, to, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám

4.      tázací – táží se po osobě, zvířeti či věci – kdo, co jaký, který, čí

5.      vztažná – připojují k sobě některé věty v souvětí – kdo, co, jaký, který, čí, jenž

6.      neurčitá – vyjadřují neurčitost různé povahy ( libovolnost, všeobecnou platnost) – někdo, něco, některý, nějaký, něčí, lecco, ledajaký, kdokoli, kdosi, jakýsi, vymezovací -  každý, všechen

7.      záporná – popírají existenci nebo výskyt osob, zvířat, věcí či vlastností – nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný

 

 

Doplňte i/y:

Pojďte raději s nám-. M- s vám- dnes jít nemůžeme. Někdo se hrabal v m-ch věcech. V- se m- velmi líbíte. Koupil jsi m- také lístek? M- chceme domů. Pes za nám- stále běhal. Hleďte si více sv-ch problémů než m-ch. Věř m-, prosím, že m- s těm- lidmi nemáme nic společného. Tv- rodiče tě moc potřebují.

 

Doplňte sebou a s sebou:

Pozor

Na zájmena sebou dávejte pozor. Ve významu sebou samým, vlastním tělem – vrtěl sebou. Pozor s sebou ve významu něco/ někomu vzít/ mít – měl s sebou svačinu, vzít s sebou bratra.

 

  1. Neměli jsme …….. žádné peníze.
  2. Kapr …….. házel.
  3. Vezměte si ………. Peníze.
  4. Překvapením jsme ………… trhli.
  5. Byl si jist sám ……….
  6. Stále nebyl sám …….. spokojen.
  7. Maminka mi dala ……….na výlet láhev s teplým čajem.
  8. To se rozumí samo ………….
  9. Vzali jsme ……… také našeho Rexe.
  10. Uklouzl jsem a praštil ………… na zem.
  11. Hni………… 
 
 

 

Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< květen / 2019 >>