Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sebereflektivní deník

            Musíme vycházet ze soudobých trendů v pedagogické oblasti, poněvadž tyto trendy vycházejí z diagnostiky žáka a jeho potřeb vzhledem vzdělávání. Diagnostika je založena na zkušenostním učení.

            Učitel musí podporovat tvořivost, aktivitu a samostatnost svých žáků a přitom využívá situační teorii.

            Nutností dnešního vzdělávání je naučit žáky sebehodnocení. Nejlepším způsobem, jak toho dosáhneme je, abychom postupně děti připravovali na tento proces. Jednou z nejvhodnějším cest je vedení sebereflexivního deníku.Žák si pomali zaznamenává informace o obsahu učiva, o formách výuky a dalších momentech, které se mu líbí či nikoli. Dalším bodem záznamu do svého deníku je popis jeho osobního přístupu k učivu. Zpočátku jim tento fakt dělá velké potíže, ale menší děti si záhy zvyknou a jsou připraveny na další studium i s tím, že budou muset sobě i druhým přinášet zpětnou vazbu.

            Záznamy svých žáků jsme prováděli po každé vyučovací hodině a potom zpětně po měsíci a ukončili jsme celý cyklus shrnutím ke konci školního roku. Žákům jsem přesně vypsala to, co by měl obsahovat deník, po lekcích i po měsíci, avšak na konci školního roku jsme použili volného psaní. Problém volného psaní měli jen děti s poruchami učení a s nižším intelektem, ale i ti shrnuli své výsledky tak, že jsem s výsledky byla spokojena.

            Žákům pomáhají návodná kritéria, a pak dokáží zpracovat opravdu dokonalé sebereflexvní hodnocení. Jediné co jim činí velké potíže je skupinová diskuse.

 Hodnocení vyučovacích hodin:

  • V čem byla tato hodina přínosná pro mě?
  • Co se mi líbilo?
  • Co se mi nelíbilo?
  • Budu tyto informace potřebovat v praxi?
  • Jak použiji tyto vědomosti v praxi?
  • Co jsem se dnes naučil?
  • Co mi nebylo jasné?
  • Připomínky?
 
 

 

Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< listopad / 2017 >>

 
 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA